SUM 41
Základy této vynikající kanadské pop-punkové (punk-rockové) kapely započaly někdy kolem roku 1994 v Ajaxu, na předměstí Toronta, kde se kamarádi ze střední školy Deryck Whibley a Steve Jocz potkávají v kapele Kaspir, která v začátcích hrála především coververze kapely NOFX. V roce 1996 si Deryck a Steve zakládají vlastní kapelu Sum 41.Název vznikl podle toho, že v den vzniku kapely byl 41. den léta (Summer zkráceně Sum). Dalším stálým členem kapely byl Dave Baksh, který přichází v témže roce. Na postu basisty se v té době střídá jeden basák za druhým. Mezi tyto basisty patřili například Mark Spicoluk (později v Closet Monster nebo v doprovodné kapele Avril Lavigne) nebo Richard Roy přezdívaný "Twitch", se kterým v roce 1998 Sum 41 nahráli svou demo nahrávku, která obsahovala 4 písně. Často bývá tomuto demu mylně připisován název "Rock Out With Your Cock Out". Ve skutečnosti však demo nemá název žádný a bylo určeno především pro nahrávací společnosti, mezi které jej Sum 41 rozeslali. V únoru roku 1999 se pozice basisty konečně ustálila, když do kapely přichází Jay McCaslin. Díky úspěchům kapel jako jsou Green Day a Blink-182 se pár měsíců po příchodu Jaye Sum 41 naskytla příležitost podepsat smlouvu se společností Island Records na nahrání alba.
Této příležitosti se chopili a své první album vydávají v roce 2000. Jmenuje se Half Hour Of Power (má necelou půl hodinu), ale není to ještě plnohodnotné dlouhohrající album, nýbrž jen EP. Má 11 skladeb, ze kterých se 3 písně (Summer, Another Time Around, What I Believe) objevily již na předešlém demu. K písni Makes No Difference, kterou jako singl vypouštějí do rádií, natáčejí svůj amatérský videoklip. Televize jej ale v původní verzi nechtějí vysílat, a tak později vzniká profesionální klip, který je aspoň trochu zviditelní, ale o žádný velký úspěch se nejedná.
Druhé a tentokrát již klasické dlouhohrající album vydávají v roce 2001 opět u Island records. Jmenuje se All Killer No Filler. Pilotní singl Fat Lip, který v sobě kloubí prvky punku a hip-hopu i celé album má velký úspěch a ve světových hitparádách se umisťují na prvních místech (ČR-Zlatá Medůza 11 místo). Vstoupili i do TRL charts, což je americká show na MTV. Sum 41 začali na 10. místě, až se postupně 16. června 2001 vyšplhali na 1. příčku. Následovaly další singly a klipy (In Too Deep, Motivation, Handle This), další úspěchy a MTV začíná zaznamenávat jejich činnost. Jejich existence neunikne ani mnoha filmovým tvůrcům a tak se hudba Sum 41 začala prosazovat i na plátně či v televizi. Vyrovnávají se kapelám jako jsou Blink 182, kterým na Warped Tour dělají předkapelu. Později se vydávají i na vlastní světové turné. Koncerty se ale stávají pro manažera Greiga Noriho noční můrou. Kapela ničí vše co vidí, hotelové pokoje, autobus kterým jezdí na koncerty,... Sum 41 si samozřejmě všechno natáčejí na kameru a později tyto nahrávky vydávají na DVD Introduction To Destruction, na kterém jsou zaznamenány také starší šílené nahrávky. Na DVD se nachází i záznam z Londýnského koncertu.
Dalším úspěchem byl singl It's What We're All About, který se stává jednou z ústředních skladeb na soundtracku k filmu Spiderman. Píseň se již objevila v jiné verzi na jejich prvním albu. Dá se říct, že nová verze byla v mnohém lepší a Sum 41 k ní natočili hodně povedený, spidermanovský videoklip. Podle mínění samotných členu Sum 41 je ale tato píseň jejich nejhorší.
Kapela dospívá a to se také odráží na jejich novém albu, které vychází koncem roku 2002. Album Does This Look Infected? je tvrdší a propracovanější než předchozí alba. Texty jsou také mnohem propracovanější než na předchozích albech. Nejsou už tak infantilní jak tomu bylo kdysi, chlapci si už mnohem více uvědomují dění ve světě kolem nich. Skladby si i přesto stále zachovávají svou melodii. K nové desce se vyjádřil zpěvák Deryck Whibley takto: "Myslím, že jsem se při tvorbě téhle desky moc díval na CNN. A taky se mi zdá, že stárnu. Když jsi mladý, omlouvá to tvoji stupiditu, ale jak vyrosteš, je dobré vědět o všem, co se děje." Album se ale svou slávou albu AKNF nevyrovnává. K pilotnímu singlu Still Waiting, který je Deryckovou reakcí na události v New Yorku 11. září 2001, natáčejí videoklip. Po něm přichází další videoklip k singlu The Hell Song, který je zase o jednom z jejich blízkých přátel, který zjistil, že je nakažen virem HIV. Nakonec ještě vychází poslední videoklip a singl Over My Head (Better Off Dead) vydaný pouze pro Kanadu a Japonsko. Z jejich celosvětového turné také vychází další DVD Sake Bombs And Happy Endings, Live In Tokyo.
V roce 2003 se Sum 41 podílejí na kompilaci Rock Against Bush písní Moron a "vypomáhají" Iggy Popovi s písní Little Know it All, vydaném na albu Skull Ring.
Dalším velmi důležitým mezníkem v historii Sum 41 byla návštěva třetí největší země Afriky, Demokratické republiky Kongo, ve společnosti nadace "War Child Canada" v rámci natáčení dokumentu, který má mimo jiné hovořit o potlačování lidských práv, stavu uprchlických táborů, úloze dětských armád apod. V červnu 2004, když v zemi vypukla občanská válka, se členové Sum 41 a mnozí další (nejméně 40) civilisté ocitli v přímém ohrožení života. Z hotelu, na který se střílelo, jim s evakuací pomohl kanadský voják OSN Chuck Pelletier. Slibují mu, když to přežijí, že po něm pojmenují své nové album, které mělo původně vyjít pod názvem Hot Blonde Snooter Sandwhich. To nakonec vychází, jak slíbili, pod názvem Chuck v říjnu roku 2004. Je opět jiné než předchozí alba. S pop-punkem už toho má společného pramálo, snad na jednu výjimku. Album je na jednu stranu hodně tvrdé a na druhou se na něm najdou téměř popové písně. Propagaci zahajují singlem We're All To Blame, což byla jediná píseň napsaná až po incidentu v Kongu. Tím byla z tracklistu alba vyřazena píseň Noots, jenž se alespoň zařadila do soundracku filmu Fantastická Čtyřka. K We're All To Blame se přidává i singl Pieces. K oběma Sum 41 natočili i videoklipy. Přidává se také videoklip k Some Say. Tento singl mohli lidé slyšet v kanadských a japonských rádiích. V USA a Evropě byla do rádií jako singl nasazena píseň No Reason.
To, že se hoši neomezují jen na jeden styl hudby dokazují například spoluprácí s raperem Ludacrisem na rockovém remixu písně Get Back nebo prací na coververzi písně Killer Queen, jež se objevila na albu Killer Queen: A Tribute To Queen.
První polovina roku 2005 byla pro Sum 41 spíše ve znamení koncertů. Chlapci se také objevují v několika filmech a to v dokumentu Punk's Not Dead a také v komedii Dirty Love. V listopadu také vychází na DVD dokument Rocked: Sum 41 in Congo. Tou dobou také kapela oznamuje menší tvůrčí pauzu a plánované nové album, které mělo vyjít v průběhu roku 2006 se odsouvá na blíže neurčenou dobu. Později vychází najevo, že v této době nepanovala v kapele dobrá atmosféra a Sum 41 byli téměř na pokraji rozpadu. Fanoušci jsou alespoň uspokojeni živým albem Happy Live Surprise, které je zaznamenáno z předchozí Go Chuck Yourself Tour, a které vychází koncem roku 2005 v Japonsku. Ve zbytku světa se živák objevuje v březnu roku 2006 pod názvem Go Chuck Yourself.
V květnu 2006 se po téměř desetiletém působení rozhodl kapelu opustit kytarista Dave Baksh. Svůj odchod připisuje rozdílným pohledům na další tvorbu kapely. Samotný odchod z kapely byl ale přátelský, protože ostatní členové tušili, že to někdy přijde a první co mu popřáli bylo aby byl šťastný. Zároveň Dave zakládá se svým bratrancem Vaughnem Lalem kapelu Brown Brigade, která hraje klasický metal - hudbu, která je Daveovu srdci mnohem bližší. Zbytek kapely také dodává, že budou hledat náhradu pouze pro koncertní účely. Nechtějí, aby byl případný budoucí kytarista plnohodnotným členem kapely což znamená, že by se neměl objevit ve videoklipech ani na oficiálních fotografiích. Se Sum 41 se v této době rozchází i jejich dlouholetý manažer Greig Nori.
V půlce roku 2006, kdy Sum 41 začínají pracovat na novém albu, se Jay "Cone" McCaslin zároveň začíná intenzivně věnovat svému vedlejšímu projektu The Operation - později přejmenovaný na The Operatin M.D., který založil s Toddem Morsem, jenž působil v kapelách H2O nebo Juliette And The Licks. Svou první desku We Have An Emergency vydávají 20. února 2007.
Ještě před vydáním desky Coneova vedlejšího projektu rozjíždějí Sum 41 v lednu 2007 svůj onlajnový pořad Road To Ruin, ve kterém zveřejňují své šílené nahrávky ze svých koncertů i z jejich zákulisí, jak ničili vše co jim přišlo pod ruku.
V dubnu 2007 vypouštějí Sum 41 do internetového prodeje první ochutnávku z připravovaného alba a to píseň March Of The Dogs se svým politickým textem zaměřeným proti americkému prezidentovi Georgu Bushovi. V červenci 2007 pak vychází již kompletní páté studiové album, které nese název Underclass Hero. Jak už to tak u Sum 41 bývá, je opět velmi odlišné od předešlých alb. Dalo by se rozdělit na dvě části. Jedna část alba se nese v duchu klasických Sum 41, kteří v těchto písních předvádějí styl podobný své starší tvorbě. Mezi tyto písně také patří pilotní singl Underclass Hero, který obsahuje refrén z jejich staršího b-side tracku Subject To Change. V druhé, pomalejší, části alba dostávají prostor nástroje jako jsou například akustické kytary, piáno nebo také smyčcové nástroje. Druhým singlem je song Walking Disaster, který v sobě kombinuje obě části alba. Pomalou část alba pak zastupuje třetí singl With Me. Na turné s sebou Sum 41 berou na výpomoc kytaristu Toma Thackera z kapely Gob.
Asi po ročním koncertování začínají Sum 41 pomalu pracovat na nástupci alba UH. Mezeru mezi alby vyplňují best of albem, které se dostává do prodeje koncem listopadu roku 2008 pod názvem 8 Years of Blood, Sake, and Tears. Vychází pouze v Japonsku a kromě většiny singlů a pár živých nahrávek obsahuje i zcela novou píseň Always, která je nasazena i do Japonských rádií. Po úspěchu této japonské verze vychází album s pozměněným obalem a tracklistem i v Severní Americe. Do prodeje se dostává v březnu 2009 pod názvem All The Good Shit. Obě verze také obsahují bonusové dvd s většinou videoklipů Sum 41.
Zdroj: http://sum41.cz/kapela-historie.html Jen šířím, nechci krást. :)